Ramble III: Amerika nezvládá své hrdiny

Jakub Lhota – 2008-08-25

Je to celkem legrační fenomén, ty remaky, nemyslíte? Kdykoliv hodlají hollywoodští kreativci „vylepšit“ svou neotřelou vizí zahraniční tvorbu, zvedá se ve fandomu spravedlivá tsunami vzteku a nadávek. Reakce je diametrálně odlišná, děje-li se tak opačným způsobem a subjektem exportu jsou díla „made in USA“. Konečnou stanicí tohoto procesu bývají čím dál častěji japonští animátoři.

Jistě, jedním z důvodů je vzrůstající obliba anime a mangy a pružná reakce na poptávku. Existuje však mnohem hlubší příčina: nedostatek vlastní invence. Vydavatelské domy DC a Marvel zaplnily díru v americké kultuře umělou mytologií. Vytvořili hrdiny, na jejichž příběhy lze nahlížet jako na novodobé legendy.

Jak se ale ony známé figurky změnily za dekády své existence? Asi tak jako Zeus a jeho partička. Čili vůbec. Superman je pořád skautík nosící slipy přes legrační kombinézu. Věčná vendeta za smrt rodičů nedá spát Batmanovi. Mantru „s velkou silou přichází velká odpovědnost“ si bude s každou vystřelenou sítí připomínat Peter Parker v pavoučím kostýmu.

Idoly mládeže zahnívají v panelech obrázkových sešitů tvůrců rutinérů a tristních televizních animácích. Jednou za uherský rok se objeví nějaký Frank Miller a všichni lapají po dechu, jakým originálním způsobem se mu podařilo Caped Crusadera oživit. Nakonec jsou to stejně většinou Britové, kdo Yankeeům ukáže jak dělat originální hrdinský komiks. Příkladem budiž nadčasoví a alegoričtí Strážci Alana Moorea, Gaimanův hororový Sandman, či „tarantinovky“ Gartha Ennise.

Justice League of America

V kolébce komiksu si zkrátka ještě naplno neuvědomili, že se lze spolehnout na propracovanou psychologii a tradiční propriety hodit za hlavu. Částečně se to daří filmovým adaptacím. To, co režisér Christopher Nolan ve snímku Batman začíná nakousl, dovádí v Temném rytíři k naprosté dokonalosti. Extrahuje kýč a představuje široké veřejnosti moderní, uvěřitelnou postavu v kostýmu.

Japonské grafické romány se oproti tomu už dávno vyznačovali žánrovou nespoutaností a tematickou vyspělostí. Z toho těží i tamní animace. Kde jinde tedy zajistit vyšťaveným gerojům exotický facelifting? Jenže pouze vizuální plastika na smetení prachu ze svalnatých ramen nestačí… Výsledkem tohoto povrchního přístupu byl nepříliš oslnivý předskokan Temného rytíře.

Na rok 2010 chystá Marvel ve spolupráci se studiem Madhouse hned čtyři animované série s ikonickými superhrdiny v hlavní roli (potvrzen byl zatím Iron Man a Wolverine). President Madhousu, Jungo Maruta, se vyjádřil velmi trefně. Říká, že moderní marvelovský tým je otevřený novým nápadům. Když ale hovoří o tom, že chtějí anime, představují si spíše hybrid mezi japonským a západním přístupem.

Podle mě takováto polovičatá řešení krizi neodvrátí a už vůbec nepřinesou divákovi kýženou kvalitu. Pokud Japonci při zpracovávání látky nedostanou úplnou svobodu, nevidím důvod, proč agónii protahovat.

Komentáře

  1. a4am 2008-08-26 17:40

    No, jenže anime říznuté západem nemusí být vůbec špatné. O Bebopovi a Samurai Champloo se taky říká, že jsou dělané více pro západního diváka. (se to jen říká, brát s nadsázkou, ale jen chci říct, že to nemusí být vůbec na škodu. Nebo takový matrix:).

  2. Caparso 2008-08-26 22:57

    a4am: Cílem článku nebylo tvrzení, že každá spolupráce Japonska a USA je nutně špatná. Americké finance anime branži prospívají. Navíc mluvím o superhrdinech, takže CB, Champloo a Matrix bych do toho nemotal.

    Problém nastává, když se japonský vliv omezí jen na vizuální stránku. Pak vzniknou další průměrné zbytečnosti typu Gotham Knight, kde ze scénáře a příběhu tečou superhrdinská klišé. Což by se třeba nestalo, kdyby se producenti nebáli rodinné zlato svěřit Japoncům kompletně. To se podle mě nestane, protože ty připravované animáky budou stejně sloužit jako cross-promotion k hraným filmům. Jackman už totiž brousí drápy na sólovku X-Men Origins: Wolverine. Jon Favreau a Downey Jr. si plácli na Iron Mana 2. Diametrálně odlišná pojetí animáků a hraných filmů by lidi nejspíš zmátla. Takže proto bych extra originalitu, potamžo kvalitu od dua Madhouse/Marvel nečekal.

  3. Oldow 2008-08-28 18:07

    Ne, že bych měl s tímhle žánrem nějaké silné zkušenosti, ale není to nakonec v podstatě jedno? Totiž- když jde o hrdinský epos, jehož hlavní náplní je boj hodného hrdiny proti zlým protivníkům, není to samo už tak silné klišé, že definuje takovou cílovou skupinu, že by pro ni jakákoli originalita, propracovanost charakterů a podobně byla spíše nevýhodou?

    Evropa má sword and sorcery a komixy, Japonsko má své hrdiny, v principu jsou podle mě ale stejní. Nestravitelní, schématičtí do morku kostí, neoriginální. Protože to zřejmě koupí víc lidí a není s tím tolik práce.

    Takže je podle mě přitažené za vlasy volat po kvalitních superhrdinech, protože ti mají prostě své publikum, které žádá věci, které má rádo a je ochotné za ně zaplatit. Vážně myslíš, že by to Japonci zvládli lépe? Nevím, jak říkám, s tímhle tolik zkušeností nemám, ale pochybuju o tom, protože mám dojem, že lépe by tady mohlo být hůře.

  4. Setesh 2008-08-31 20:29

    Lépe se to dá udělat jen tehdy, pokud japka převezmou jen postavy, zásadní události a poté kompletně předělají celý koncept daného superhrdiny. Jak to ale dopadne si nedovedu představit. Muselo by se to na hony vzdálit originálu, ale v tom případě to už nebude ono.

  5. Caparso 2008-09-01 20:05

    Ve filmovém průmyslu se už párkrát povedlo přijít s tím správným receptem: Bryan Singer a jeho X-Men, Sam Raimi a Spider-man (hlavně dvojka) a samozřejmě Chris Nolan. Ten se v Dark Knightovi od komiksovosti dost odchýlil, pravda. Klíčem bude podchytit psychologii, rozvoj postav a minimalizovat počet komiksových berliček na scénu.

Vložení komentáře