Millennium Actress

Jakub Lhota – 2007-03-18

Sennen Joyuu - Chiyoko Fujiwara

Premiéra 14. září 2002 (Japonsko)
Formát Film (87 minut)
Režie Satoshi Kon
Původní název 千年女優
Studio Madhouse

V dnešní době se v branži tvůrců anime najde sotva hrstka skutečně talentovaných režisérů a scénáristů, jejichž originální rukopis je znatelný na první pohled. Miyazaki-jiisan chystá nejspíš poslední film (vlk taky sliboval) a pak zasloužený odpočinek na výminku. Štafetový kolík však musí putovat dále. Kdo se té čestné úlohy ujme? Hiroyuki Imaishi, Shinichiro Watanabe, Mamoru Oshii, Hideaki Anno, nebo právě Satoshi Kon? Na konečný ortel si nejspíš budeme muset ještě nějaký ten rok počkat, ale určité indicie jsou nám už teď k dispozici.

Přiznejme si však, že Konovi projekty nejspíš nikdy nezasáhnou tak početnou skupinu diváků, jako to dokázaly nejlepší snímky Starého pána (nechci používat slovo „mainstream“ – tady by to byla urážka). Na to jsou moc jiné, divné, někdy obtížně uchopitelné a navíc se jako v případě Paranoia Agenta strefují na ta nejcitlivější místa. Mluvím samozřejmě o lidském chování a psychice. Ale víte co? Je to jen a jen dobře!

Chiyoko WW2

Výše uvedená charakteristika z velké části padne Herečce milénia jako ulitá. A přitom se v podstatě jedná o nespočetněkrát zpracovávané téma hledání ztracené lásky. Než si stihnete znechuceně odfrknout a zamířit kurzorem k černému křížku v rohu obrazovky, vězte, že takhle pojaté love story jste ještě neviděli! Jak nejlépe popsat složitý, ale nesmírně originální a působivý způsob vyprávění? Děj se začíná odvíjet za použití techniky proudu vědomí, divák sleduje nitku přes zdánlivě nesouvislou sérii nezávislých výjevů a nakonec se vrací na začátek kruhu. Iluzi dokonalého nekonečna ještě umocní brilantní pointa. Teď nejspíš zmateně kroutíte hlavou a ptáte se, kam na ty bláboly chodím. Dobrá, zkusíme to tedy jinak…

Dokumentarista Genya Tachibana a jeho kameraman Kyoji Ida se vydávají po stopách slavné herečky jménem Chiyoko Fujiwara, která se na vrcholu kariéry zničehonic stáhla na dlouhých třicet let do ústraní. Stárnoucí paní Fujiwara na rozhovor kývla, částečně možná i proto, že byla zvědavá, co jí Tachibana-san nese. A vskutku! Záhadný klíč, který prý odemyká to nejdůležitější, se stane jiskrou, jež zažehne monumentální vyprávění pokrývající celé tisíciletí.

Chiyoko, Tachibana and Kyoji

Styl, jakým děj plyne, by se jednoduše dal popsat jako vyprávění ve vyprávění s prvky časové smyčky. I když obrazy nám nejsou vždy podsouvány chronologicky. Začínáme u popisu hereččina mládí před druhou světovou válku, prvním setkáním s osudovou láskou a samozřejmě její cestou k filmu. Pak se nám věci poněkud komplikují. Historie se začne mísit s filmovou tvorbou a ke všemu se do děje začne míchat Genya Tachibana a jeho kameraman. Ústřední téma však zůstává stále stejné, stačí se jen držet vlákna osudu. Sennen Joyuu představuje ideální příklad postmodernismu. Buď se soustředíte jen na hlavní vyprávění, nebo se můžete naplno ponořit do podtextu a hledat autory citlivě vsunuté asociace.

Pro zobrazení multimediálního obsahu je nutné aktivovat JavaScript a Flash.

Satoshi Kon svým filmem mimo jiné vzdává hold japonské kinematografii, čemuž je podle mě uzpůsobena i vizuální stránka. Ta na první pohled vypadá díky matnému ladění dost nevýrazně a pošmourně a vy si možná řeknete, že jí do kapsy strčí jakákoliv vydařenější televizní série. Podle mě se ale k atmosféře skvěle hodí. Styl designu se často mění, takže někdy nám obrazy evokují filmy mistra Kurosawy a jindy tu zas máme statické kompozice ve stylu dřevěných bloků ukiyo-e. Režisér navíc velmi nápaditě pracuje s kamerou a střihem.

Škoda, že hudba už tak variabilní není. Susumu Hirasawa svůj přístup také nezapřel. Skladby se mu celkem povedly, ale nechápu, proč autoři vzhledem k rozmáchlosti díla nezvolili mnohem rozmanitější soundtrack, který by dané časové epochy lépe podbarvil. Výkony seiyuu oproti tomu žádnou výtku nepřipouštějí. Pochvalu zaslouží hlavně tři herečky, které namluvily dětství, mládí a stáří Chiyoko Fujiwary: Fumiko Orikasa, Mami Koyama a Miyoko Shoji. Bystrým určitě neuteče ani hlas Masaya Onosaky, zde v menší roli hláškujícího kameramana.

Pro zobrazení multimediálního obsahu je nutné aktivovat JavaScript a Flash.

Pro fanoušky Satoshi Kona: film už jste asi stejně viděli a jistě uznáte, že obsahuje autorův neředěný rukopis, který máme všichni tak rádi.

Nezasvěceným: nelekněte se!

Hodnocení: 9/10

Komentáře

  1. Pan_Odai 2007-03-20 06:38

    Filmy Satoshi Kona jsou jedny z mých nejoblíbenějších a proto doufám, že jeho tvůrčí období bude dlouhé a plodné.
    Pro ty, co tenhle film ještě neviděli : podívejte se na něj, protože, jak je psáno v řádcích výše, opravdu stojí za to.
    Btw.: Pěkná recenze.. :-)

  2. Caparso 2007-04-25 10:43

    Pan_Odai: Thx .-) BTW nedávno jsem viděl Tokyo Godfathers a mile mě překvapilo, že si Kon skvěle poradí i s přímočarejším vyprávěním. Co si o Kmotrech myslíš Ty?

Vložení komentáře