Piano no Mori
Štěpán Šnederfler – 2008-10-19
| Premiéra | 21. července 2007 |
|---|---|
| Formát | Film (100 min) |
| Režie | Masayuki Kojima |
| Japonský název | ピアノの森 The Perfect World of Kai |
| Studio | Madhouse |
Jakožto milovník klasické hudby bych měl z každého podobného počinu jásat. Což jsem také dělal – než jsem si Piano no Mori pustil…
Byla by to pěkná pohádka, dokonce i slušně nakreslená a namluvená, jen kdyby se Madhouse nesnažil předložit realistický příběh (odmyslíme-li si koncertní křídlo dávno odložené uprostřed lesa, zubem času zcela nepoznamenané).
Hlavní a vlastně jedinou výraznou myšlenkou je, že nadšením lze dokázat více než dřinou. V některých oborech lidské činnosti by se snad dalo souhlasit, ale nikoliv u hry na klavír. U ní je důležitý talent (ten nepostrádal ani jeden z hlavních protagonistů) a píle. Nadání určuje hranici, kam až může člověk díky své pracovitosti dospět. Zápal pro věc tento proces jen usnadňuje a urychluje, rozhodně však není samospasitelný, jak se nám snaží autoři namluvit!
Tím nechci tvrdit, že by nadšenější z mladých klavíristů vůbec necvičil. Ale na klavír se učil hrát sám uprostřed lesa. A jen co z něj „vylezl“, hned uměl bezchybně zahrát takřka libovolnou skladbu po jediném poslechu, Chopinův valčík č. 1 Des dur (známý jako Minutový) po pár dnech cvičení stupnic. Ani geniální Mozart by nemohl v šesti letech dobývat Evropu nebýt důsledného vedení jeho otce – muzikanta, skladatele, autora učebnic a pedagoga.
Pro zobrazení multimediálního obsahu je nutné aktivovat JavaScript a Flash.
Není to však jen hlavní myšlenka, která postrádá logiku. Představa autorů o virtuózní klavírní technice – čím více se do kláves buší, tím lépe – je přinejmenším naprosto směšná. Silou se prostě nehraje!
Sladění obrazové a zvukové stránky má rovněž do dokonalosti daleko. Ruce se sice po klaviatuře pohybují přirozeně, nicméně pedalizace zůstává opomenuta.
Taktéž jsem postrádal širší repertoár skladeb, který by si film, jehož esenciální přísadou je vážná hudba, bezesporu zasloužil. Vedle Nodame Cantabile, což je navíc komediálně laděný seriál, vypadá Piano no Mori jako chudý příbuzný. Do sta minut se rozhodně dá vměstnat více a kromě zábavní úlohy by byla splněna i role výuková.
Piano no Mori je pro mě zklamáním. Příliš se soustředí na tezi, jež skřípe. A přitom je ve filmu nastíněno tolik hlubokých témat, s nimiž by se dalo pracovat. Šikana ve škole, těžký úděl výjimečných. Konflikt mezi přáními dětí a jejich okolí. Napjatá atmosféra hudebních soutěží, přehnaná očekávání rodičů, vystrašení potomci, zkorumpovaní porotci. Život zašlé hvězdy.
Pokud si nevšimneme jmenovaných nedostatků, můžeme se na film dívat s potěšením. Ale i tak zůstává záhadou, jak mohlo být Piano no Mori nominováno na Japan Academy Prize for Animation of the Year 2008. Ale možná by bývalo stačilo jen trochu více snahy…
Hodnocení: 5/10
Setesh 2008-10-20 15:57
Šmarja co to vychází poslední dobou za cajdáky?! Člověka to ani v nejmenším neláká. Radši bych nějaké pořádné např. upíří anime. Něco ve stylu Vampire hunter D nebo Death note případně to zkřížit :)
Setesh 2008-10-21 19:20
Děkuji mnohokrát za tip. Škoda že jsou zatím venku jen dva díly ale určitě se na to podívám :)
Před nějakou dobou mi tu Vecchio-sama ^^ doporučil několik anime serií za což jsem mu velice vděčný jelikož většina z nich se mi trefila do vkusu a opravdu stála za to. Vím, že jsem otravný, ale nemohl by mi opět někdo pár už kompletních serií doporučit?
Tyto tituly mi již byly doporučeny Vecchiem:
Vecchio 2008-10-21 20:44
Sice trochu mimo téma, ale budiž.
Dost by mi (a v důsledku i Tobě) pomohlo, kdybys mi řekl, se kterými tipy jsem se strefil do Tvého vkusu lépe a se kterými hůře.
Setesh 2008-10-21 21:15
Líbilo se mi vše vyjma School Rumble a Honey and Clover.
Můžu téměř jakýkoliv žánr od Hellsinga, Elfen Lied po Chobits. Jediné, co nemusím, jsou anime, kde se vše točí okolo vztahů mezi charaktery a neodehrává se tam nic neobvyklého. A pak anime o homosexuálně orientovaných jedincích s růžovou hlavou. Jsem laděn do fantasy, sci-fi žánrů ale nepohrdnu ani romantikou, když je dobře zpracovaná. :) (vlastně je lepší mít trochu romantiky všude^^) Omlouvám se za OT.
Vecchio 2008-10-21 21:22
Zkus Tengen toppa Gurren Lagann. Ale nevzdávej to po první epizodě – já jsem to nejdřív dropnul, protože se mi to zdálo jako totální blbost, ale nakonec jsem se do toho znova pustil a nelitoval jsem.
Setesh 2008-10-21 21:50
Díky moc, to jsem teda zvědav. Mě to právě také přišlo jako blbost, když jsem to prvně viděl, jak jinak než tady na reanimated.eu :).
Určitě pak napíšu jak to na mě zapůsobilo.
P.S. První episoda Kurozuky mě opravdu zaujala.
Petra 2008-10-27 10:46
Nazdar lidi, taky přidám svou trošku do mlýna. Doporučuju novou sérii Ga-rei: Zero. Rozhodně to vypadá zajímavě :)
darknessgale 2010-03-24 09:21
Zrejme si nepochopil o čom ten film je… tie tvoje logické závery sú kus vedľa- film ukazuje 2 rozdielnych hráčov, jeden je vychovaný v muzikantskej rodine, kde sa jednoducho na klavír učiť musel- avšak dosť povrchne, učili ho ako takmer v každej škole len a len techniku, druhý chlapec zas pochádza z chudobnej rodiny, ktorý objavil v lese klavír- berie ho ako svoj život, ako zábavu- nepozná žiadnu techniku, má len ten správny feeling, to je posolstvo celého filmu- kto nehral na žiadnom nástroji to nikdy nepochopí…
dalej- neviem čo ti príde nereálne na zahratí skladby z vypočutia, bežne sa to tak robí a nie je to žiadna veda, každá pesníčka sa zkladá zo stupníc, ktoré ked raz ovládaš, tak nemáš problém zahrať čokoľvek aj z posluchu
Hranie silou na klavíri? Ale prosím ťa, viackrát bolo spomenuté vo filme, že ten klavír nie je obyčajný a človek vycvičený len lekciami od učiteľov bez akéhokoľvek väčšieho vzťahu k hudbe na ňom nezahrá- ako metafora bola použitá sila prstov, ktorými hrajú, nemusia byť silné, musia hrať tou zvláštnou silou, ktorá je láska ku klavíru Animácia aj samotné zvuky boli myslím zvládnuté super, nič závažné som nepostrehol… K dalším veciam sa nevyjadrujem, nemalo by to zmysel, z celej recenzii vidno, že autori ťa jednoducho musia vodiť za ručičku…
Vecchio 2010-03-28 23:59
Milý Darknessgale,
na klavír jsem hrál od čtyř let až do čtrnácti. Dodnes jsem však s klavírem a artificiální hudbou vůbec takřka v každodenním kontaktu. Proto vím, o čem píšu, a nebojím se vyvodit poměrně ostré závěry.
Jednotlivé prvky ve filmu lze jistě chápat jako metafory, ale v takovém případě prostě nezapadají do realistického rámce, který autoři zvolili.
Hraní „písniček“ podle sluchu jistě problém není, ale zahrát (nebo zapsat do not) komplikovanou skladbu po jediném poslechu mnoho hudebníků nedovede. Např. Mozart toho schopen byl, ale pochybuji, že by to dokázal, kdyby jeho talent nebyl systematicky rozvíjen.
Nadšení je velice důležité, ale není samospasitelné. Bez talentu a dřiny to nikam jako klavírista nedotáhneš.
Chápu, co se autoři snažili sdělit, nicméně mi to připadá na celovečerní film velice málo, proto také jen průměrné hodnocení.