REANIMATED

Bleach – Shinigami Daikou Hen

Jakub Lhota – 2007-02-11

Original Run	5. října 2004 -
Formát	Aktuálně 114 TV
Režie	Noriyuki Abe
Původní název	ブリーチ
Studio	Pierrot

Japonský trh s mangou a anime musí být vskutku nenasytný. Kde jinde by se totiž mohl střetnout všemocný triumvirát, který jako potopa zachvátil úctyhodný zástup fanoušků a kde ještě zbylo dost místa pro ostatní, více specializovanou tvorbu?

Úvod

V roce 1997 připlul z pirátských vod One Piece, a přestože jeho autor Eiichiro Oda měl naplánovaný konec a chtěl po pěti letech přestat, díky enormnímu zájmu fanoušků vychází série dál. O dva roky později jsme již mohli sledovat začátky dlouhé cesty za uznáním hlučného outsidera jménem Uzumaki Naruto. Ve 43. čísle magazínu Shounen Jump totiž začal vycházet epos Masashi Kishimota. Naruto, často přirovnávané k Dragon Ballu legendárního mangaky Akiry Toriyamy, se postupem času stalo druhou nejoblíbenější shounen sérií v rámci japonských ostrovů. Třetí kamarád do deště - série Bleach, která se urodila v hlavě Noriakiho Kuba, se na stránkách týdeníku Shounen Jump usídlil v srpnu 2001.

Anime adaptace všech výše zmíněných sérií byly díky závratným prodejním číslům logickou volbou. One Piece se stal vlajkovou lodí studia Toei Animation, Naruto a Bleach uchvátilo studio Pierrot. Zdá se sice, že měsíc únor bude ve znamení z popela se navrátivšího Naruta, nás však v tuto chvíli bude zajímat právě Bleach, jehož první arc jsme se rozhodli zrecenzovat.

Synopse

Varování: Tato část obsahuje vyzrazení zápletky

Spousta lidí pátrá po odpovědi na nejpalčivější otázku ze všech: „Co přijde po smrti? Peklo, či vysněné Nebe?“ Ve světě, který nám Noriaki Kubo prezentuje, se duše zesnulých dělí do dvou základních skupin: plus, což jsou duše běžných lidí a Hollow, zbloudilé duše, jež v lidském světě loví vše, co má vysoký duševní potenciál, jinými slovy, jejich jídelníček se neomezuje pouze na mrtvé. Duchové však nemají mezi živými co dělat, a proto existují Shinigami, jejichž úkolem je zajistit duševní pohřeb a cestu do Soul Society ^[ 1 ] plus duším a eliminovat přítomnost Hollow.

Ichigo Kurosaki, patnáct let, středoškolák, speciální vlastnost: odjakživa vidí mrtvé lidi a má zrzavou kštici ^[ 2 ]. Hlavnímu hrdinovi série Bleach, který je větší borec než Bruce Lee a Chuck Norris dohromady, se život obrátí naruby v momentě, kdy se stane terčem neznámých monster, jež by si ráda smlsla na jeho duši. Na scéně se však objevuje svérázná Rukia Kuchiki. Šokovaná tím, že ji Ichigo vidí a doražená faktem, že pro něj ani Magie démonů ^[ 3 ] nepředstavuje překážku, zasvěcuje ho do situace. V boji s dotěrným Hollow, který ohrožuje Ichigovu rodinu, je však Bohyně smrti na pokraji porážky a je nucena zrzkovi předat část své síly, jen aby ji pak zase ohromil velikostí svého, ehm, Zabijáku duší ^[ 4 ]. Z Ichiga se stává „Zástupce Shinigami“.

Jak arc uhání dál, seznamujeme se postupně s dalšími postavami, jmenovitě: Yasutora "Chad" Sado, Uryuu Ishida a Orihime Inoue. Relativní idylka končí, když si pro Rukiu ze Soul Society přijdou Renji Abarai a její nevlastní bratr, kapitán Byakuya "Studený čumák" Kuchiki. Oba ukážou Ichigovi, že ještě takový drsoň není a zanechají ho polomrtvého napospas osudu ztělesněného obchodníkem Uraharou. S jeho pomocí se parta přátel vydává pod vedením mluvící kočky do Soul Society, aby Rukiu zachránili. Tamní situace je však od stavu blaženosti na míle daleko. V řadách vznešených třinácti jednotek Bohů smrti není něco v pořádku, stíny se prodlužují a začíná hra o čas a život jedné mladé dámy. Nebo jde snad o něco úplně jiného?

Rozbor děje a hlavních postav

Když se na průběh Bleache podíváme kritickým okem, bude příběh, který by se dal odvyprávět v polovičním čase, vypadat vcelku banálně: Ichigo a spol. si razí cestu skrze Seireitei. Zrzek poráží stále silnější nepřátele bez toho, aniž by nějak výrazněji trénoval (kromě onoho drsného martyria, kdy se Ichigo pokouší osvojit si bankai ^[ 5 ]) a na pozadí toho všeho se jakoby mimochodem odvíjí příběhová linie. Sem tam se mihne nějaký komediální filler na odlehčení atmosféry, v němž hlavní roli hraje buď maskot celé série - plyšák Kon, nebo zběsilý rádoby mág Don "Bohahaha" Kanonji.

Jenže Bleach se nesnaží být nestravitelným intelektuálním kouskem, kde máte šedou kůru odvařenou po jedné epizodě. Tady jde v prvé řadě o efektní, převážně šermířské souboje, při nichž si však s podivem hrdinové stihnou vyřešit svá osobní dilemata a pokecat víc než parta štamgastů v oblíbené hospůdce při MS v hokeji. Nevyhneme se ani (ne)zbytným žánrovým atributům typu rozbory a trumfování jednotlivých technik. Není to však tak úmorně zdlouhavé jako u Naruta, což je ale částečně dáno jejich omezenou škálou.

Nikoho asi příliš nepřekvapí, že většina hlavních a důležitější vedlejší postavy mají svou minulost a psychologický profil. Těmto prvkům je věnován takový prostor, aby divák pochopil, co hrdiny motivuje a aby byla řádně podpořena emocionální rovina zápletky. Většina postav však podobně jako ve filmech Mela Gibsona vyvolává adekvátní reakce už jen na základě své vizáže. Tak například Gin Ichimaru vám bude protivný od první chvíle, kdy spatříte jeho přivřené oči a samolibý úsměv a vznešený aristokrat Byakuya Kuchiki dlouho neshodí háv záhadnosti. Otázkou je, zdali postavy slouží ději, nebo naopak.

Audiovizuální zpracování

Je celkem logické, že když mají přetěžovaní korejští animátoři necelý týden na vyhotovení každé epizody, nelze čekat divy a magii, kterou automaticky požadujeme od studia Ghibli. Kresba je jednodušší, chybí jí propracované detaily a samotná animace působí někdy docela dřevěně. Režisér Abe však vede šikovně záběry kamery tak, aby dojem z akce byl co možná nejintezivnější a ve většině případů se mu to daří.

Soundtrack, zkomponovaný veteránem Shiro Sagisem, plní přesně tu úlohu, kterou plnit má: podpoření atmosféry. Struktura je stejná jako u Naruta, hudební smyčky se v daných situacích opakují, ale ne zas tak často, aby začaly otravovat. Kapitolu samu pro sebe představuje výběr openingů a endingů. Kde jinde narazíte na tak kvalitní interprety jako je UVERworld, Orange Range, Rie fu, nebo High and Mighty Color?

Namluvení nemá chybu. Hlasy seiyuu padnou postavám přesně na míru. Ti pozornější z vás v hvězdném ansámblu možná rozpoznají Noriakiho Sugiyamu, Romi Paku, nebo legendárního Akia Outsuku.

Otázka za milion dolarů

Bleach, či Naruto, to je, oč tu běží. Nevyhnutelná konfrontace, ze které však zatím nepovstal jasný šampion. Pokud znesvářené tábory fanoušků zakopou válečnou sekyru a podívají se na věc rozumně, tak dojdou k závěru, že nejvíce záleží na osobním vkusu a že oba titáni mají něco do sebe. My se tu ale i tak pokusíme analyzovat jejich silné stránky a slabiny. K tomuto účelu jsem si přizval redakční autoritu přes tyto fenomény, Štěpána Šnederflera.

Bleach se stal synonymem pro svižnou akci okořeněnou vtipnými narážkami a momenty. Na rozdíl od svého konkurenta se nesnaží za každou cenu navozovat vážnou atmosféru a udílet malým divákům výchovné lekce. Důvod hledejme v cílových skupinách, na které se seriály zaměřují. Zatímco Bleach, který se nebojí utahovat si sám ze sebe, je určen pro dorůstající mládež, která, po těžkém dni v japonské mučírně (rozuměj škole), nevyžaduje náročnější látku, Naruto se specializuje spíše na věkovou kategorii 8-14. Tvůrci možná cítí potřebu na děti výchovně působit, a tak se nevyhneme momentům, které vyvolávají salvy smíchu (nikoliv výjimečným humorem).

Narutu ovšem nemůžeme upřít péči, se kterou se stará o své hrdiny a jejich duševní rozvoj. Sice občas působí křečovitě, ale pořád lépe, než ploché postavy z Bleache. Ichigo se vyvíjí snad pouze v rovině bojových dovedností připomínající levelování v nějakém Béčkovém RPG (např. WoW). Jeho psychika se dostává do popředí pouze ve chvíli, kdy se probudí Hollow ukrytý v jeho nitru. Tehdy jsme svědky pouze jednoho z nespočetných soubojů, i když v nefyzické rovině, ale ani v tomto případě děj nevybočuje z vyjetých kolejí.

Jednoduchá animace, opakující se melodie, ploché postavy, řídký a nepříliš originální děj hraničící s vykrádáním konkurenčních snímků, spotřební zboží. Bitky s atmosférou vášnivých sportovních klání, humor, nadsázka a zdravá sebekritika, vražedné tempo. Je až obdivuhodné, že přes všechny nedostatky skvělá zábava, vysoká návykovost a ... Prostě Bleach!

Hodnocení: 8/10

---

1. K tradičnímu pojetí nebe má toto místo celkem daleko. Dělí se na mohutnými zdmi obehnaný Seireitei (Dvůr Čistých duší), kde žije aristokracie a Shinigami a na Rukongai (Město Potulných duší). Tam žijí ti neprivilegovaní.
   [ zpět ]
2. Název „Bleach“ je s velkou pravděpodobností odvozen právě od barvy Ichigových vlasů. Bleach totiž znamená odbarvit.
   [ zpět ]
3. Temná magie Bohů smrti. Člení se na podpůrná a paralyzující kouzla (縛道, bakudō) a na destruktivní kouzla (破道, hadō).
   [ zpět ]
4. Zanpakutō (斬魄刀, dosl. meč sekající duše), neboli Zabiják duší je hlavní zbraní Shinigami. Jedná se většinou o meč, či pár mečů, různého tvaru a délky. Označení "zbraň" je ale dosti povrchní. Jde spíše o odraz duševního profilu uživatele, tedy jakési alter ego.
   [ zpět ]
5. Bankai (卍解, bankai) je uvolnění absolutní moci daného Zabijáku duší. Předchází mu shikai (始解, shikai - částečné uvolnění) a zapečetěná forma meče.
   [ zpět ]