REANIMATED

Nové anime série IX. – podzim 2009

Jakub Lhota – 2009-10-23

Finanční krize (to slovní spojení už mi leze krkem) se dotkla i anime průmyslu. Oproti loňským rokům počet nových titulů rapidně klesá. Autoři se bojí experimentovat a přicházet s původními sériemi. Servíruje se hlavně ecchi, moe a středoškolská romantika, případně mix výše zmíněných žánrů s mecha, to aby se to dobře prodávalo. Za všechno samozřejmě může KyoAni a jejich nefungující Haruhi (sem by přišel smajlík, jenže v textu by vypadal trapněji, než předchozí nadsázka).

Bude to snad vůbec poprvé, co po těchto úvodních řádcích nebude následovat neplacená reklama na Production I.G. Jejich Kimi ni Todoke mě totiž vůbec nezajímá. Dokonce i studio Manglobe se odvrátilo od originality generickou FANtasy/FANservice adaptací. Ten kdo čekal nářezovou kompenzaci Michiko to Hatchin, má smůlu.

V aktuální nabídce jsou k dispozici téměř výlučně manga/light novel adaptace, či pokračování. Jenže zajímavé věci se najít dají. Člověk sledování oněch „čínských kreslounů“ zas nebude moct zabalit. A není to jen zásluhou skvěle rozjetého Darker than Black 2…

Book of Bantorra

Na originální premise založené fantasy by se, za určitých podmínek, dalo skartovat hned po tristní první epizodě. V ní tvůrci představují magické bijce, střežící knihovnu, ve které jsou uchovávány zkamenělé duše lidí. Knihovníci představují jakýsi „ne až tak cool“ derivát contractorů z DtB a alchymistů z Hagarena. Jejich útok na loď zlotřilé sekty je bohužel přehlídkou spartánského užití CGI, nekvalitní animace a logických kiksů. Kouzelníci sekty se umí teleportovat a ovládají telepatii. Proč se tedy rozhodli uspořádat si dýchánek na pomalém a zranitelném plavidlu?

Charaktery knihovníků jsou celkem otravné. Jejich vůdkyně, Hamyuts Meseta, má sice velký výstřih a schopnosti, jež by z ní mohly udělat frajerku podobnou Majorce Motoko z GitS, jenže se jí zoufale nedostává lidskosti.

V druhém díle se však povede takový malý zázrak. Jsou v něm kvalitně rozvinuty osobnosti přeživších „lidských bomb“. Těch, které sekta chtěla použít na potopení člunu knihovníků. Parta těchto nelidí dostala za úkol zabít onu supersilnou slečnu Mesetu. Knihovnice se mezitím dostala do důlního města, kde přebývají. Svými psychickými schopnostmi vyhledává a následně zabíjí sektou vygumované ubožáky. A můžu říct, že takhle teatrální a hudebně výborně podkreslenou vyvražďovačku jsem neviděl od dob, kdy si Light Yagami poznamenával jména do notýsku.

Jistě, následuje ohromný cliffhanger, díky němuž jsem téměř vykřikl okawari. Pomáhá taky fakt, že Bantorra nevypadá jako generický klon Final Fantasy. Je temná a umírá se tu. Ale fanservice, nešikovnou loli učednici, příšerný opening od Ali Project a legrační, rádoby evropská jména (meč Schlamuffen) si hledači stereotypů můžou zaškrtnout.

Kuuchuu Buranko (Trapeze)

Pro nás „wannabe intoše“ si pánové, co mají kontě, Mononoke, artovou to sondu do japonského folklóru, připravili opravdovou experimentální lahůdku. Trapéza nám předkládá surreální střípky z života pacientů excentrického doktora psychologie jménem Irabu Ichiro. Jeho fetiš na injekční stříkačky, oidipovský komplex a zelené Porsche stav pacientů zaručeně nejdřív zhorší, než jejich traumata zmizí.

Ujetá animace podpořená abstraktními tvary v pozadí, které připomínají náhodné, různobarevné cákance, se zde mísí s živými herci. Celkový zážitek se skoro podobá maniakálnímu tripu z pohodlného křesla vašeho psychiatra, nebo návštěvě turistické zóny pro masochistické sjezdaře vodopádů. O injekce a kávu se stará sestřička Mayumi, oblečená v sexy růžovém outfitu. Záběr občas penetruje svou přítomností Fukuichi z Fuji TV, aby dění glosoval nemocničním humorem s dikcí svérázného anglického komorního.

Člověk je postupně zmaten, pobaven a ohromen. Doufám jen, že progresivní audiovizuální stránka nebude sloužit jako pouhá kamufláž obsahových nedostatků. Jestli tohle je cesta, kterou by se originální animace měla ubírat, zatím nemá cenu řešit. Každopádně tu máme čest s absolutním unikátem…

Aoi Bungaku

V našich podmínkách ztělesňuje setkání s televizními adaptacemi klasické literatury nezáživně rozhýbaná nuda s přehrávajícími „národními umělci“ během šedých nedělních odpolední. Ne tak v Japonsko, když se do toho vloží Madhouse!

Aoi Bungaku je kompilací šesti zásadních děl velikánů japonské beletrie dvacátého století. Do elitního výběru se dostali: Osamu Dazai, Natsume Soseki, Ryunosuke Akutagawa a Ango Sakaguchi. Nejvíce prostoru dostal právě prvně jmenovaný a jeho mistrovské dílo, Selhání (Ningen Shikkaku).

V něm se noříme do hlubin trýzněné duše. Ta patří muži, který se na cestě životem čím dál více odcizuje lidskosti. Do jeho života vstupujeme v okamžiku, kdy zanechává studií a naplno se oddává špíně a hnusu podsvětí. Při podněcování revolučního hnutí, které se za pomoci malého hereckého výstupu mění v slušnou mašinu na tahání peněz z odepsaných důvěřivců, však náhle musí čelit policejnímu stíhání. Na útěku mu pomůže vdaná žena, jež se pak na jednu noc stane jeho životní družkou. Nakonec se rozhodnou, že spolu spáchají sebevraždu…

Laděním první segment nejvíce připomíná detektivní horror Mouryou no Hako. Hustou atmosféru zajišťuje pošmourná paleta barev, tlumené světlo a precizní design postav. Děj plyne pomalu. Animační tým se ale naštěstí rozhodl trochu nabourat narativní linearitu knihy. Celkový dojem je tedy jednoznačně pozitivní. A to i přes depresivně melancholickou náturu příběhu. Další části této kompilace pak určitě zajistí potřebnou variabilitu.

Galerie