REANIMATED

Tengen Toppa Gurren-Lagann

Jakub Lhota – 2008-01-28

Pozdě, ale přece! To platí jak pro tuto recenzi, tak i pro jedno z nejslavnějších japonských animačních studií. Gainax po letech živoření dokazuje, že dlouho a bolestivě získávané zkušenosti umí mistrně zúročit. Povětšinou oslavné tóny, jenž budou následovat, nelze korunovat jasným zvoláním: „Revoluce!“ Jedná se spíše o vývoj u Gainaxu zažitých motivů a jejich exponenciální explozi. Bez porodních bolestí se ale žádná existence neobejde…

Začalo to možná až nad očekávání dobře. První epizody sklidily veskrze pozitivní ohlas a fanoušci byli správně nažhavení. Ale pak přišel Kobayashiho kritizovaný díl čtvrtý a studio poznalo, jaké to je, když neústupné ego narazí na odpor rozlícených otaku z 2chanu. Incident vyústil v rezignaci producenta Takamiho Akaie, spoluzakladatele studia, jenž byl s Gainaxem již od dob Daikonu III. Člověk, který dal TTGL pět let života holt nedokázal udržet nervy.

Již dlouho nebyl přímočarý příběh podán v tak epickém stylu. Až na drobné výjimky tu žádný postranní balast nenajdete a když, tak je to hlavním postavám jen k dobru. Dějová linka si razí cestu přes větší i menší bitvy podobně jako Simonův spirálovitý vrták míří zeminou až k nebesům. Z těch několika povedených dějových zvratů je opravdu překvapivá sotva polovina, ale protagonisté absenci „inteligentnější“ zápletky bohatě vynahradí svým zápalem a hromadou vtipných momentů. Pár dílů ze začátku druhého arcu ukazuje, že TTGL by mohl fungovat i jako temněji laděná politická satira, ale pak se ke kormidlu vrátí testosteronem a adrenalinem nabuzení, křičící alfa-samci.

S plejádou nezapomenutelných osobností, ať už je to ultramacho Kamina, krizí sebevědomí trpící Simon, sexy sniperka Yoko, zženštilý mechanik-génius Leeron nebo zákeřný Viral, je velmi snadné se sžít a fandit jejich hláškami podpořenému úsilí. Vždyť v naději na lepší budoucnost či svobodu, chcete-li, tkví největší síla lidstva. Schopnost přes všechny nezdary se odrazit od toho nejhlubšího dna dostává intergalaktické proporce.

Na první pohled prostý design evokující 80. léta by se dal popsat transformerovským sloganem „More than Meets the Eye“. Nejenže stroje působí osvěžujícím dojmem, ale díky oné relativní jednoduchosti dostala animace oproti standardu několik tisíc políček navíc. Na plynulosti je to i za použití originálních speciálních efektů znát. V monumentálních střetech, kdy proti sobě stojí stovky Ganmenů, si vzpomenete, jak jste v dětství poprvé prožívali zničení Hvězdy smrti a bitvu o Endor. Samostatnou kapitolou jsou pak nádherné ilustrace v prolínačkách v půlce epizody.

Hudební kompozice Taku Iwasakiho, jakoby se vyvíjely a sílily spolu s tím, jak hrdinové likvidují stále mocnější protivníky. Zprvu tu máme pohodový jazz, občas nějaký ten rychlejší rock a elektroniku no a nakonec i monumentální orchestrální a operní árie střihnuté hiphopem (“Libera Me” From Hell). Na opening Sorairo Days od Shouko Nakagawy se dá lehce zvyknout, více se mi však líbil třetí ending Minna no Peace od Afromania.

Motto, motto, motto – hayaku, tsuioku, ookiku! Všechny ty kombinace a transformace občas působí, jako když se dva usmrkanci snaží navzájem přebít narůstajícím počtem nekonečen. Dokážete-li však vypnout, příjemně se usadit a otevřít srdce, vrátí vám to Gurren-Lagann desetinásobně. Třeskutým humorem, skrytými parodickými odkazy a tunami fanservisu, frenetickou akcí a oslepujícími výbuchy, ale hlavně dávkou hřejivé naděje a nekonečného odhodlání. Vždyť kde jinde na sebe mechové vrhají energii rovnou síle Velkého třesku?

Hodnocení: