Crying Freeman 2
Jakub Lhota – 2011-11-24
| Autor | Kazuo Koike |
|---|---|
| Kresba | Rjóiči Ikegami |
| Vydavatel | CREW |
| Formát | 13 x 18,3 cm, brožovaná |
| ISBN | 978-80-7449-074-3 |
S druhou knihou Plačícího draka začíná ta pravá iniciace do života zločinecké organizace 108 draků. Jak Freemana, tak i jeho vyvolenou čeká „přechodový rituál“ plný násilí, nebezpečí a intrik. Na jeho konci budou buď mrtví, nebo se z nich stanou praví vůdci obávaných zabijáků.
Ten naznačený charakterový posun bych však měl uvést na pravou míru. Ve skutečnosti se to týká spíše Emu, neboť Jó zůstává i nadále dokonalým mlýnkem na maso. Jeho choť však prokáže neuvěřitelnou odvahu a loajalitu. Raději by totiž volila smrt, než aby se stala cennou rukojmí. Díky své kuráži a citu pro strategii si rychle získá srdce všech okolo. Je zkrátka radost sledovat její růst a pro čtenáře je snadné se s ní ztotožnit (a možná se o ni i trochu bát).
Oktanové číslo výbušné dějové směsi je tentokrát ještě o něco vyšší. Koike totiž neustále bombarduje hrdiny novými a dosti vynalézavými záporáky, kteří vyrobí i nějaké ty ztráty. Zároveň lze však spatřit i větší odklon od gangsterského dramatu. Čeká nás spíše jakási (temnější) osmdesátková naivita ranějších bondovek. Tenkrát holt v Asii i ve světě frčely všemožné převleky, podstrkávání štěnic a kufříky se skrytími zbraněmi. No prostě věci, které v současnosti dokáže přesvědčivě namíchat jedině Tarantino. A to proto, že to často servíruje společně s inteligentním humorem. Kazuo Koike to však tehdy myslel smrtelně vážně. Některé vychytávky tak můžou spíš místo úžasu vykouzlit lehce pobavený, nostalgický úsměv.
Příběh sice možná někdy zaškobrtne, jenže ze slepé uličky ho vždy vytáhne naprosto famózní kresba. Téměř každou stránku zdobí něco, co budete dlouhé minuty zkoumat a obdivovat. A je jedno, jestli je to nádherná „pohlednice“ nočního Hong Kongu, či ladné křivky vražedkyně, která prahne po pomstě (ne, řeč není o těžkotonážní Paj Ja Šan). Ikegamiho ultrarealistický styl je nedostižný, přesně jak hlásá obálka.
Všechny ty dobové propriety můžou občas být tak trochu cheesy, avšak i patetické proslovy o zásadách cti zločinného klanu nám poutavě připomenou, proč nás tolik braly hongkongské akčňáky osmdesátých let. Z toho důvodu lze říct, že určitým způsobem je Plačící drak nadčasový. Jednoduše opravdová klasika. A je moc fajn, že něco takového vyvažuje nadvládu mainstreamových titulů, jež vládnou našemu pomalu se rozvíjejícímu trhu.
Hodnocení: 9/10
