Anime: umění, nebo kýč?

Štěpán Šnederfler – 2006-07-14

V našich končinách se dosud výplody japonských umělců příliš neprosadily. Jaké jsou příčiny tohoto neúspěchu? Proč u nás není o již klasické japonské žánry zájem? Nedokážeme akceptovat cizí kulturu? Jsme snad xenofobové?

Japonský styl kresby, a tím pádem i animace, je velice specifický. Nejvýraznější odlišnosti od euroamerických zvyklostí zaznamenáváme v postavách - velké oči, rty, které neuvěřitelně rychle mění svůj tvar, zevnějšek se plně přizpůsobuje vnitřnímu rozpoložení charakterů. Avšak jsou tyto rozdíly důvodem k zavržení manga jako celku? Nikoliv. Proč je na tom tedy anime v ČR tak bledě?

Ash a Pikachu - ústřední dvojice seriálu Pokémon

Abychom se dostali k prvotní příčině, musíme se ohlédnout do minulého tisíciletí. Nebojte, výlet do vzdálené minulosti nás nečeká... Jistě si všichni vpomínáte, s jakou pompou vtrhl na obrazovky našich televizí seriál Pokémon. Vstup Pokémona byl podpořen masivní reklamní kampaní nejen ze strany televize Nova, ale i dalších nezávislých subjektů, které chtěly na této komerční příšernosti zbohatnout. Rodičům stačilo pár minut na to, aby poznali, že se nejedná o nic jiného, než uměle vyvolanou módní vlnu, která dříve, nebo později zmizí stejně rychle, jako se objevila. A nemýlili se. Bohužel, dětské mozečky, které se nechají tak snadno strhnout „stádem“, nerozpoznaly, jak nekvalitní počin sledují. Sluší se zmínit, že pokud jde o hru na konzoli GameBoy, ve které Pokémon poprvé spatřil světlo světa, pak se jedná o dílo naprosto revoluční a dlouho, pokud vůbec, nepřekonané.

Teď, když sláva Pokémonu vyhasla, jeho někdejším fanouškům, kteří mezitím dospěli, cokoliv, co jen vzdáleně připomene jejich bývalou, velice podivnou zálibu, vyvolá přinejlepším úsměšek a konstatování „to byly časy“. A tak se nelze divit tomu, že nejenom starší generace, která je přece jen méně pružná a pomaleji reaguje na novinky, ale i mladí lidé, zlomili jednou provždy nad japonskou kresbou hůl.

To je ovšem škoda, protože anime není jen Pokémon stejně jako film neznamená pouze Dirty Love, což je držitel anticeny Zlaté maliny za nejhorší film roku 2005. Stejně tak jako mezi západními filmy nalezneme perly (kupříkladu Matrix, i když každý s mojí volbou samozřejmě souhlasit nemusí), mezi anime sériemi se vyskytují alespoň stejně hodnotné skvosty (třeba můj oblíbený Elfen Lied). Mimochodem o Matrixu se tvrdí, že čerpá z o několik let staršího japonského filmu Ghost in the Shell.

Anime nám má co nabídnout. Strhující a emocemi nabitý příběh, psychologicky propracované postavy, to je jen část z bohatství, které čeká na každého, kdo se pro něj odváží přijít, kdo se k němu neotočí zády kvůli svým neodůvodněným předsudkům. Snad naše stránky pomohou překonat všechny bariéry, jichž je na cestě k japonské kultuře nespočet a Vy se tak neochudíte o krásné zážitky.

Příjemné čtení Vám za celou redakci přeje

Štěpán Šnederfler