Michiko e Hatchin

Jakub Lhota – 2009-04-21

Original Run 16. října 2008 - 4. března 2009
Formát 22 TV
Režie Sayo Yamamoto
Japonský název ミチコとハッチン
Studio Manglobe

I přes diametrální rozdílnost v přístupu k vyprávění příběhu a zvolenému prostředí, mají série od Manglobe jednoho společného jmenovatele: audiovizuální stylovost. Po akčním historickém exkurzu s infůzí hip-hopu a dystopické vizi budoucnosti, se studio nechalo okouzlit poetikou Jižní Ameriky osmdesátých let.

Alternativní reflexe drsných poměrů je v líbivých kulisách fiktivních měst na první pohled značně efektní. Kreslíři a animátoři předvedli dokonalé řemeslo. Přidejte k tomu chytlavé rytmy a skoro už byste balili kufry. Ten zaplivaný hotel, o jehož zdi se opírají žebrající děti, přeci nemůže být tak hrozný…

Jenže v tom je právě ta potíž. Atmosféra nebezpečných čtvrtí se zde zvrhla v něco, co spíš něž drsný boj o život na pozadí gangsterských bojůvek, připomíná reklamní spoty cestovek. Pokud jste z brazilské kinematografie, které by se nejspíš Michiko a Hatchin chtěli přiblížit, viděli alespoň Město bohů, tak vězte, že zde máte tu čest se zředěnou, bezzubou sondou nechápajícího pozorovatele.

Veškeré problémy mají společný základ. Sexy uprchlá vězenkyně Michiko Malandro, vysvobodivší svoji parťačku (dceru?) Hanu „Hatchin“ Morenos ze spárů katolických vykořisťovatelů, hodlá najít jejího biologického otce Hiroshiho. Na společné cestě z jednoho města do druhého potkávají nepřeberné množství figurek, postrádajících kvůli nekonzistentnímu, epizodickému vyprávění hloubku. O řádném ztotožnění se s protagonisty nemůže být řeč.

Náhodné flashbacky odkrývají jen střípky motivace hráčů, kteří jdou ústřednímu duu po krku. Michiko, ani Hatchin se v průběhu nijak zvlášť nemění. Tedy pokud nepočítám to, že hlavně první jmenovaná stihne během epizody vyměnit několik trendy outfitů. Smutné je, že konec, ač logický, dává celému „podniku“ punc neuvěřitelné zbytečnosti a navíc nezodpoví ani zlomek otázek visících ve vzduchu. Za vše mluví skutečnost, že scénáristou byl nejlépe vytesán hlavní záporák.

Všem chybám navzdory se na to překvapivě dobře kouká. A to díky špičkovému vizuálu, perfektní muzice, humoru, rozmanitosti, kvalitnímu character designu, těm pár opravdu povedeným epizodám a muži jménem Satoshi Batista. Neskutečně rychle to ale z člověka vyprchá.

Hodnocení: 6/10

Galerie

Komentáře

Vložení komentáře