Tales from Earthsea

Jakub Lhota – 2007-07-09

Arren and Tehanu

Premiéra 29. července 2006
Formát Film (116 minut)
Režie Goro Miyazaki
Původní název ゲド戦記
Studio Ghibli

V dobách kdy Tolkienovi epigoni začínali pomalu, ale jistě zaplavovat trh s fantasy literaturou nesčetnými variantami té samé látky, bylo velmi těžké najít v záplavě titulů s barvitými přebaly skutečný skvost. Kdyby se vám konečně podařilo oddělit zrno od plev, jistě by vás zaujala tenká kniha s názvem Čaroděj Zeměmoří. Spisovatelka Ursula Kroeber Le Guinová svým osobitým přístupem čtenáře okouzlila. Ve svém smyšleném univerzu se postupně snažila zbortit zeď žánrových klišé. Jedním z plodů její představivosti byl i velmi originální systém magie, jenž ve své podstatě odráží hlavní poselství cyklu Zeměmoří.

Pro Hayaa Miyazakiho byl svět Zeměmoří srdeční záležitostí. O práva projevil zájem již na začátku osmdesátých let. Naušika by tak nemusela vůbec vzniknout. Autorka však z nejasných důvodů odmítla. Po oscarovém úspěchu Cesty do fantazie se však lecos změnilo. Svůj podíl na tom nejspíš má i nepovedená kanadská televizní produkce. Le Guinová se nechala slyšet, že jediným člověkem, kdo je schopný převést její dílo na plátna kin s náležitou úctou je Hayao Miyazaki. Ten si ale mezitím na svá bedra naložil práci na filmu Howl's Moving Castle. Ná scénu se tedy dostává jeho syn Goro, který si svými ilustracemi vysloužil chválu jak od producenta Suzukiho, tak i od Hideakiho Anna! Otci se materiál, později použitý pro první plakát, líbil. Na to, aby uznal, že je Goro zralý režírovat to však bylo málo. Jak tedy dopadl oyako taiketsu – souboj otce a syna?

Pro zobrazení multimediálního obsahu je nutné aktivovat JavaScript a Flash.

Filmový příběh je velmi volným převyprávěním Nejzazšího břehu s fragmenty z Tehanu a skrytou narážkou na Hrobky Atuanu. Zeměmoří úpí pod tíhou všemožných neduhů. Šíří se nemoci, dobytek umírá a na horizontu někdo dokonce spatřil bojující draky! Rovnováha věcí se vytrácí. Potulný arcimág Krahujec (Pravým jménem Ged) se snaží vyšetřit příčinu těchto úkazů. Na své cestě zachrání před smečkou vlků vnitřními démony stravovaného prince jménem Arren. V Hort Townu pak dvojice narazí na Gedovu starou známou Tenar a její schovanku Therru, která v sobě ukrývá větší sílu, než by se mohlo zdát. Samotnému Gedovi začne brzy docházet, že za problémy stojí nekromant, se kterým už měl v minulosti co do činění.

Gedo Senki - Hort Town

Velmi dynamický a povedený prolog, ve kterém se daří lehce nastínit zákonitosti světa Zeměmoří, je bohužel slepou uličkou. Souboje draků, politika, intriky a globální katastrofy. Na to všechno můžete po prvních deseti minutách zapomenout. Epická fantasy se tentokrát nekoná. Místo toho si musíme vystačit s charakterovou studií Arrenovi rozpolcené osobnosti. Překonat strach z otcova stínu a pochybnosti mu pomahá plejáda archetypálních postav, jež jsme ve filmech od studia Ghibli již viděli. Therru a její vztah k přírodě nezapře Naušiku, mentorský Krahujec jako by z oka vypadl mistru Yupovi. Postavy však působí reálným dojmem, neboť je jim věnonován dostatek času. Ten však na druhou stranu citelně chybí v pozdějším propojení s vnějšími událostmi.

Gedo Senki - Arren, Ged, Tenar, Therru

Obrovským zklamáním je rozpačité zakončení, které v podstatě nepřinese žádnou satisfakci. Rovnováhu narušuje hlavně lidská hamižnost, a proto zničení ďábelské individuality nic neřeší. Nezbývá nám, než věřit taoistické dualitě v tom, že bez smrti nemůže být života a vzít za vděk Arrenovo naznačené osvícení. Člověku by se skoro chtělo říct, že šlo o „Cestu odnikud nikam“.

Přesto, že produkce oproti Cestě, či Howlovi zabrala jen poloviční dobu, je animace jedním z největších lákadel tohoto snímku. Divákovu pozornost však mnohdy kradou úchvatná, ručně kreslená pozadí. Není to totiž svižná akce, co má vyvolat „wow“ efekt, nýbrž panoramatické záběry města a krajiny. Tento fakt ještě umocňuje občasný dojem statičnosti. Design postav je oproti variabilnímu prostředí jednoduchý.

Pro zobrazení multimediálního obsahu je nutné aktivovat JavaScript a Flash.

Rozpaky nad výměnou skladatale se rozplynou už v úvodních minutách. Tamiya Terashima odvádí v mnoha aspektech lepší práci než Joe Hisaishi. Kompozice jsou svěží a i díky použití netradičních nástrojů jako jsou dudy, skvěle podtrhují středověkou atmosféru a často zachraňují situaci. Seiyuu ansámbl sice není tvořen protřelými celebritami, nicméně obzvláště Junichi Okada – Arren a Bunta Sugawara – Ged předvedli solidní výkon. Aoi Teshima, jež namluvila Therru zaujme hlavně vloženou písní Therru no Uta.

Hayao Miyazaki disponuje letitými zkušenostmi a jemným citem v zacházení s imaginárními světy, jimž je schopen vdechnout neopakovatelnou magičnost, humor a skrytá poselství. Gorův debut na mě působí jako Lukův souboj s Vaderem v Impériu. Oba nebyli připraveni, ale aspoň ukázali, že základy mají kvalitní. Místo vzájemných neshod se musí otec a syn pochopit. Pouze pak může vzniknout film hodný jménu legendárního studia a ne jen lehce nadprůměrná pohádka…

Hodnocení: 6/10

Komentáře

  1. Dráteník 2007-07-10 10:37

    Překvapila mě věta „Tamiya Terashima odvádí v mnoha aspektech lepší práci než Joe Hisaishi“. Joe Hisaishi je totiž podle mě nejlepším japonským skladatelem.

  2. Caparso 2007-07-10 12:14

    O tom by se asi dalo dlouze polemizovat. Nobuo Uematsu, který skládá hudbu pro Final Fantasy hry, je taky legenda největšího kalibru.

    Já jsem v podstatě chtěl poukázat na to, že Joe Hisaishi se od famózní Princezny Mononoke opakuje. V Cestě do Fantazie je ještě schopen přijít s originálnější kompozicí, ale v Howlovi je to už podle mě „sebevykrádání“.

  3. Innocent 2007-07-18 00:05

    Haha, ze Joe Hisaishi je najlepsi japonsky skladatel?

    A kde ste nechali Kawaiho? Alebo Kajiuru?

    Inu, kazdy ma rad iny typ filmovej hudby.

  4. Teg 2007-12-10 11:41

    Dle mého názoru je Hisaishi opravdu perlou v japonské hudební scéně. Nicméně každý na to může mít jiný pohled a je pravda že přichází jiní možná lepší ale skládající jinak. Stejně je to Miyazaki otcem a synem. Musím konstatovat že se Goro nejspíše “nepotatil” ale to neznamená že musí být nutně špatným režisérem. Bohužel by spousta lidí raději koukala na roztomile dětsky naivní příběhy pod které se podepsal tatík, než synáčkovy tak trochu ala západní kusy. Příběhy ze Zeměmoří na mě zapůsobily dost nabubřele. Žádné detaily jako je prachsprosté uklouznutí na mokrém listí.

Vložení komentáře