FMA: Brotherhood

Jakub Lhota – 2012-08-21

Original Run 5. dubna 2009 - 4. července 2010
Formát 64 TV
Režie Yasuhiro Irie
Japonský název 鋼の錬金術師
Studio Bones

Chtělo to asi trochu odstupu a nostalgického rozjímání, neboť v době, kdy restart Ocelového alchymisty finišoval, nebyly kontury jeho kvalit tak jasné. Tehdy prostě recenzi napsat nešlo. Zkoušel jsem to, věřte mi. Jenže jsem několikrát již téměř hotový text vyhodil do virtuálního smetí. Alchymista si ale ten kus textu s hodnocením zaslouží. Jeho první animovaná inkarnace byla naším vůbec prvním článkem. Osud tomu asi chtěl, aby druhá verze putování bratrů Edwarda a Alphonse Elricových byla tím posledním.

Původní dostaveníčko s honbou za diamantem jménem kámen mudrců bylo skvělé. Nechyběla temnota, osudovost a tragédie, kterou tak trochu rozmělnil filmový dovětek. Avšak ve srovnání s finální vizí, jež věrně převedla do pohybu již tak skvělý manga kánon, bledne ve všech ohledech. FMAB dokonale zužitkovává autorčinu zálibu v archetypech klasických moderních příběhů (Hiromu Arakawa miluje Star Wars a Seana Conneryho) a kombinuje je s tím nejlepším, co může poskytnout škatulka shounen zábavy. Výsledkem je dobrodružství v tom nejskvělejším a nejrozmáchlejším smyslu, jaké lze v anime za poslední dobu najít. Na jednu stranu magicky fantastické a na druhou jímavě lidské.

FMA: Brotherhood

Úspěch tkví v komplexnosti světa, jenž má dobře zmapované hranice i krvavé dějiny. Rozhodně není nafukovací, jak to bývá zvykem, a tak vše podporuje jen jeden příběh. V Amestrisu se nemůže stát, že hrdinové porazí jednu skupinu záporáků, a po pár epizodách narazí na nové, ještě silnější bijce. To však rozhodně neznamená, že by zdejší opozice nebyla kvalitní a rozmanitá. Naopak! I přesto, že zdánlivě nezničitelné homunkuly definuje jeden biblický hřích, tak se dokáží díky interakci s „hrdiny“ neuvěřitelně vyvíjet. Ne vždy budou stát na odvrácené straně barikády. A možná vám jich bude nakonec i líto…

Ani sourozenci Ed a Al nezůstanou stejní. Jejich naivita se s každým dílem otupuje a nakonec si plně uvědomí cenu oběti, kterou museli zaplatit za svůj hřích. Mohlo by se zdát, že příběh je až moc temný. Některé pasáže totiž kombinují různé fazety hororu (vykopání ostatků, nebo téměř lovecraftovská výprava do stok). Dalšími tématy jsou rasismus a genocida. Hlavní kostru pak tvoří koloběh života, obětování a nesmrtelnost. Občas to sice rozčísne nějaký ten comic relief, což ale později už není tak častým pravidlem. Otěže naštěstí většinou třímá výpravná pouť, jaká nemá obdoby. Představte si, kdyby Lawrence z Arábie byl fantasy. Tak je Alchymista opulentní.

Místy vyprávění nevyhnutelně zabředne do bahníčka shounen klišé, většinou se zde ale těmto konvencím ukazuje ocelový prostředník (nakvašený geroj nekompromisní salvou ohně utne zlounovo vysmívání). Zkrátka, když se bojuje, tak se nekecá. A chlapy se zde poperou vším možným od pušek, přes tanky, až po destruktivní alchymii. Největším políčkem pro nekonečné Naruto a spol. je to, že příběh má logické vyústění a konec. Všechna čest autorce, která jistě mohla ze svého dítka mít nekonečné ryto, ale rozhodla se jinak. Už jen díky tomu je Ocelový alchymista o několik levelů výš.

Dále je to taky díky elegantní steampunk estetice a oné již zmiňované atmosféře „magické“ výpravy, jíž jsem cítil u čtení Pána prstenů, nebo hraní Baldur’s Gate. Jediný vážný problém této adaptace je v tom, že v první třetině musí odpálit expozici, kterou již známe z minula, s trochu jiným důrazem na určité elementy. Pro znalce prvního seriálu tedy může zpočátku nastat nuda. Tu ale režisér Yasuhiro Irie přebije věrným a přesným přepisem, který se chlubí dynamickým vizuálem a burácivými hudebními motivy. Faustovské dilema jednoduše nikdy nemělo tak sexy kulisy a nečišela z něj epika klasických velkofilmů.

Hodnocení: 10/10

Galerie

Komentáře

Vložení komentáře