Ramble IX: Sushitime

Jakub Lhota – 2011-08-13

Možná brzy v ručkách široké veřejnosti zdomácní jídelní hůlky. Pomalu se totiž blíží čas, kdy se i knedlozelem odkojeným Čechům otevře nabídka kvalitních asijských pokrmů za rozumnou cenu. A tím nechci říct, že lid osvíceného Maa zfušoval dole na Václáváku dvě sousedící restaurace, které si navzájem konkurují směšnými cenami, nevhodnými hygienickými podmínkami a nevkusnými plastovými židličkami. „Chutnému štěstí“, „Nebeské vůni“ a „Huang He“ už zvoní hrana!

Těžko říct, jak moc za to můžeme děkovat tomu „plešatýmu hovadu“. Pravdou ale je, že poté, co se Zdeněk Pohlreich začal angažovat v rámci úrovně českého stravování, začala až podezřele rapidně vzrůstat kvalita a ochota Čechů ji vyhledávat. Jenže pro běžného Pepíka je sushi i nadále španělskou vesnicí z nedostupné cenové kategorie exkluzivity. Nastal čas to změnit!

Dřív jsem měl za to, že nejlepší je udělat si sushi doma z koupených surovin. Avšak za pomoci mocného Slevomatu jsem narazil na Sushitime. Na pokec s kamarády si u nich sice nesednete, ale všemožné druhy sushi a speciality z woku připraví levně a vy si jídlo buď vyzvednete, nebo necháte dovézt. Měl jsem možnost ochutnat vše od polévky, přes opékanou rýži a sushi, až po dezert.

Ani nevím, co mě nadchlo víc. Zdali to bylo čisté, elegantní provedení tašek na jídlo s líbivým logem (které je velmi sofistikované), či úžasné krabičky. Smažené nudle, či rýže jsou totiž distribuovány v papírových krabičkách á la USA, ne v těch hnusných polystyrenových, jak u nás bývá zvykem. Úroveň samotných pokrmů byla také velmi vysoká. Thajská ostro-kyselá polévka s kuřecím masem měla správné grády a smažená rýže voněla už zdálky. Nejlepší pak jednoznačně bylo sushi s lososem, surimi a máslovou rybou. Výborný dojem nakonec podtrhl dezert se sladkou fazolovou pastou.

Pokud jste z Prahy a bydlíte do dvaceti minut od Karlína, tak Vám můžu Sushitime vřele doporučit. A žádné úplatky, či příslib ročního stravování zdarma v tom roli nehrají. Hontou desu!